Liberec
Liberec
Až z 19. století pochází pravděpodobně také český název města Liberec. Vznikal po staletí komolením německého názvu, mimo jiné se mu říkalo i Rychberk. Český živel byl přitom mezi obyvateli dlouhodobě ve výrazné menšině, ještě koncem 19. století tvořili Češi jen sedm procent obyvatel.
Éru prosperity celého regiónu ukončila 1. světová válka a následující národnostní rozmíšky. Obchodníci ztratili tradiční odběratele v Německu a Rakousku. Sudetští Němci navíc odmítli po roce 1918 být součástí vzniklého Československa. Založili proto v severním pohraničí provincii Deutschböhmen s vlastní vládou, měnou a Libercem jako hlavním městem. Jejich snaha přidružit se k Německu, nebo Rakousku potlačila téměř bez bojů nová československá armáda.
Napětí ale nezmizelo. V roce 1935 vyhrála volby v Liberci Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei – SdP), jejímž předákem byl rodák z Vratislavic nad Nisou Konrad Henlein. Po Mnichovu bylo město Němci zabráno a Češi vyhnáni do vnitrozemí. Liberec se stal hlavním městem nové sudetské župy a sídlem místodržícího.
Textil a Lipo
Konec války přinesl Liberci skoro úplnou obměnu obyvatel. Němci byli odsunuti do dvou let, tedy do roku 1947. Německou stopu smazalo také znárodnění jejich textilních firem. V Liberci se to týkalo například společností Johann Liebig, Herminghaus a spol., Hoffman a Hettwer či C. Neumann a synové.
Od března 1946 v Liberci sídlily České vlnařské závody, jež v září 1948 přijaly jméno Textilana - celkově ji poté tvořilo 39 závodů s 9000 zaměstnanci.
Město před rokem 1989 proslavila v Československu i výrobna cukrovinek Lipo, domov sladkých bonbónů pro děti.
V současnosti je Liberec známý ve světě automobilového průmyslu, a to zejména lisováním plastů a výrobou forem v podniku Magna Exteriors&Interiors (Bohemia). Ve stavebnictví se zase v republice prosazuje firma Syner.
Architektura
Liberec je oblíbeným turistickým centrem. Malebné domy obklopující náměstí z něj učinily architektonickou perlu severu Čech. Známá je především radnice postavená za pět let v novorenesančním stylu a dokončená v roce 1893.
Liberecká radnice je dominantou tamního náměstí.
Za budovou radnice se nachází Divadlo Františka Xavera Šaldy z roku 1893. Zlaté jádro města pak tvoří budovy spořitelny, muzea a obchodní komory z let 1901 - 02. Rozmach a vliv Liberce dokládají rovněž honosné vily vybudované na přelomu 19. a 20. století.
Do učebnic vešla také stavba přehrady na Harcovském potoce v letech 1902 - 1904 vybudované v reakci na mohutnou ničivou povodeň z roku 1897. Projekt Intze z Cách přitom upustil od tradičních sypaných hrází. Vznikla tak vůbec první zděná přehradní hráz v Evropě. Přehrada je i s podzemními základy vysoká 20,5 metru, 157 metrů dlouhá a koruna se zvedá 13 metrů nad terén.
Televizní věž Ještěd, jejímž architektem je Karel Hubáček, který na jejím konstrukčním řešení spolupracoval se Zdeňkem Zachařem a především Zdeňkem Patrmanem (z let 1963-1973). Interiér restaurace hotelu Ještěd navrhoval architekt: Otakar Binar, 70. léta.
Televizní věž Ještěd, jejímž architektem je Karel Hubáček, který na jejím konstrukčním řešení spolupracoval se Zdeňkem Zachařem a především Zdeňkem Patrmanem (z let 1963-1973). Interiér restaurace hotelu Ještěd navrhoval architekt: Otakar Binar, 70. léta.
Z poválečné architektury proslav město pod Ještědem především netradiční hotel s restaurací. Moderní věž ve tvaru rotačního hyperboloidu vznikla podle projektu ing. Arch. Karla Hubáčka. Stala se dominantou kraje. Hubáčkovo dílo ocenili také v zahraničí, získal za něj prestižní Perretovou cenou. Objekt byl otevřen 21.9.1973.
Novinky
